Slovníček technických pojmů
1) Slovníček pojmů A-H
2) Slovníček pojmů CH-P
3) Slovníček pojmů Q-Z
Slovníček pojmů A-H
K hledaní klíčového slova můžete využít funkce "ctrl+F"
ANSI
ANSI je americká standardizační organizace, sídlící ve Washingtonu. Celým názvem American National Standards Institute. Je to nezisková organizace, která vytváří průmyslové standardy ve Spojených státech. Je členem organizace ISO a IEC.
ANSI standardy mají vliv na mnoho oblastí. Např. v programování ANSI standardizuje znakovou sadu ASCII. Fotografický expoziční ISO systém převzal celý svět.
ANSI byl založen 19. října 1918 jako American Engineering Standards Committee a reorganizován na American Standards Association v roce 1928. Roku 1966 byl reorganizován jako United States of America Standards Institute. Roku 1969 bylo změněno jméno na American National Standards Institute.
V operačním systému MS Windows se označuje jako ANSI také některé národní kódování podporované systémem, např. CP1250 pro český jazyk. Jsou podobné normě ISO 8859, ale nejsou identické.
wikipedia
ANSI lumen
ANSI lm - určuje světelný tok (světelný výkon) projektorů a je určena tak, že obraz je rozdělen na devět stejných obdélníků a světelný tok v ANSI lm je průměr hodnot intenzity osvětlení (lx) naměřených ve středech jednotlivých obdélníků a vynásobený celkovou osvětlenou plochou.
Auto Setup
Funkce, která umožňuje projektoru detekovat připojený zdroj signálu a podle něj se sám nastavit.
Azimut / elevace
Elevace označuje výškový úhel parabolické antény ve stupních při pohledu z horizontu, azimut udává zeměpisný úhel ve stupních 180° je přitom jižní směr. Nezávisle na potřebném azimutu a elevaci je nutno uvážit velikost parabolické antény.
Blue-Ray
Blu-ray disk (název z anglického Blue ray, tj. modrý paprsek, označení související s barvou světla používaného ke čtení) patří k nejnovějším optickým diskům určeným pro ukládání digitálních dat. Data se ukládají ve stopách tvaru kružnice 0.1 mm pod povrch disku, příčný odstup stop je 0,35 μm. Pro čtení disků Blu-ray se používá laserové světlo s vlnovou délkou 405 nm. Technologii vyvinula japonská firma Sony, podílí se na ní také např. firma Philips.
Tak jako CD, má i blu-ray disk průměr 12 cm v menší variantě 8 cm a tloušťku 1,2 mm. Disky umožňují záznam dat s celkovou kapacitou až 25 GB u jednovrstvého disku, 50 GB u dvouvrstvého disku až po 100 GB u oboustranné dvouvrstvé varianty. Díky umístění záznamu 0,1 mm pod povrch je možné vyrobit hybridní disk s DVD i Blu-ray záznamem na jedné straně disku. Čtecí zařízení pro disky blu-ray jsou vyvíjena s ohledem na kompatibilitu s CD a DVD, tj. mají umožňovat čtení všech tří typů disků.
Nemusí však být možné přehrávat jiný nově vyvíjený typ optického média - HD-DVD. Existují ovšem hybridní mechaniky schopné číst jak HD-DVD, tak Blu-ray.
Označení Blu-ray disků
BD-ROM (disk pouze pro čtení)
BD-R (disk k jednorázovému zápisu)
BD-RE (přepisovatelný disk)
Regionální kódy
Regionální kódy filmů na Blu-ray discích se od kódů DVD filmů odlišují. Blu-ray filmy mají 3 regionální kódy:
A/1 - Amerika, Japonsko, Severní Korea, Jižní Korea, Taiwan, Hong Kong, jihovýchodní Asie
B/2 - Evropa, Afrika, Austrálie, Nový Zéland
C/3 - Indie, Rusko, střední a jižní Asie
wikipedia
BNC
Profesionální konektor vyznačující se vynikající mechanickou odolností a kvalitou propojení.
CA - Conditional ACCESS
Systém kontroly přístupu Systém Conditional ACCESS (CA) kontroluje přístup uživatele k službám a programům, které jsou z důvodů ochrany autorských práv a komerčních důvodů zakódované.
CI - Common Interface
DVB platformou specifikované rozhraní pro digitální přijímače pro připojení CA modulu. Tento modul obsahuje všechny komponenty nutné pro dekódovací zařízení a připojení účastníka.
Common Interface
Rozhraní pro připojení zásuvných počítačových karet (PCMCIA) v přijímači pro podporu systému přístupových oprávnění (conditional access). Pro lepší využití Common Interface bylo navrženo sedm rozšíření : DVB je přebírá.
CINCH
RCA konektor - konektor nejčastěji používaný pro připojení video a audio signálu.
CCD
CCD je elektronická součástka používaná pro snímání obrazové informace. Uplatnění má například ve videokamerách, digitálních fotoaparátech, faxech, scannerech, čtečkách čárových kódů, ale i řadě vědeckých přístrojů, jakými jsou například astronomické dalekohledy (včetně například Hubbleova teleskopu). Zkratka CCD pochází z anglického Charge-Coupled Device, což v překladu znamená zařízení s vázanými náboji.
CRT
Katodová trubice (Cathode ray tube, CRT) je typ urychlovače elektronů, uzavřeným do vakuové baňky s fosforeskujícím stínítkem. Vynalezl ji v roce 1879 německý fyzik Karl Ferdinand Braun. Slouží především jako zobrazovací zařízení, které bylo dlouhou dobu používáno ve většině televizí, počítačových monitorů a osciloskopů. Pro televizory se používá obrazovka s elektromagnetickým vychylováním paprsku a pro osciloskopy s elektrostatickým vychylováním paprsku. Černobílé obrazovky používají jediný paprsek, barevné tři paprsky se stínící maskou.
Barevné obrazovky používají tři systémy uspořádání masky:
- delta
- in-line (štěrbinová)
- trinitron
Od začátku 21. století je však CRT vytlačováno technologiemi jako LCD, OLED a plazmovými obrazovkami.
Princip CRT
- Obraz se vytváří pomocí svazku 3 elektronových paprsků (všechny paprsky stejné, neexistují žádné barevné elektrony)
- Barevné body (RGB) vznikají po dopadu elektronového paprsku na daný fosforový bod (luminofor)
- Barevné CRT obrazovky potřebují tzv. masku (delta, trinitron, štěrbinová)
- Při výrobě se pro nanášení fosforu příslušné barvy (luminoforů) využívá fotografická cesta - nanese se všude, rozsvítí se patřičný paprsek a projde se celá obrazovka (paprskem). Poté se vypláchne, neosvícená místa se vyplaví. Proces se opakuje pro každou barvu.
wikipedia
Digitální zoom
umožňuje elektronicky zvětšit část promítaného obrazu.
Distribuční zesilovač
aktivní rozbočovač datového signálu - umožňuje připojení více monitorů, resp. projektorů k jednomu zdroji signálu i na větší vzdálenost.
DLP
Digital Light Processing - technologie, která k zobrazení využívá čip s mikrozrcátky (DMD - Digital Micromirror Device), která jsou schopna se samostatně naklápět a tím docílit odrazu nebo pohlcení světla přes optiku na promítanou plochu.
DVB
DVB je zkratka z anglického Digital Video Broadcasting, česky digitální televizní vysílání. Jedná se o digitální způsob přenosu TV vysílání, které prostřednictvím tzv. multiplexu umožňuje přenášet několik TV programů v normě MPEG2 či MPEG4 a tak lépe využít přenosové pásmo používané při analogovém TV vysílání.
wikipedia
DVB-C
DVB-C je standard digitálního televizního vysílání v sítích kabelových televizí. Systém je kódován pomocí MPEG-2, v budoucnu se plánuje i MPEG-4.
Technický popis přijímačePro přijímaní se používá zařízení Set Top Box.
Set Top Box obsahuje tyto části:
Front-end and ADC: analogový RF signál je konvertován na mezifrekvenci a transformován na digitální signál pomoci AD převodníku (ADC).
QAM demodulátor na mezifrekvenci
Rozdílové dekódování
Výstupní prokládání
Výstupní dekódování
MUX přizpůsobení
MPEG-2 demultiplexování a zdrojové dekódování
wikipedia
DVB-H
Digital Video Broadcasting – Handheld (do ruky); standard pozemního digitálního vysílání. Přijímačem je např. mobilní telefon, PDA.
DVB-S
DVB-S je standard DVB - digitálního televizního vysílání přes satelit. Je používán v celé Evropě a ve větší části zbytku světa. Pro transport datových streamů je použita QAM nebo QPSK modulace.
DVB-S2DVB-S2 je nově navrhovaný standard pro vysílání obrazových dat pomocí satelitů. Od současného DVB-S, které je založeno na MPEG-2 kompresi, se DVB-S2 liší využitím komprese H.264 MPEG-4 které je často spojeno s vysíláním v normě HDTV.
wikipedia
DVB-T
DVB-T (z anglického Digital Video Broadcasting – Terrestrial) je standard digitálního televizního vysílání přes pozemní vysílače.
Na rozdíl od analogového vysílání jsou programy komprimovány (v současnosti se nejvíce používá formát MPEG-2, výjimečně dokonalejší MPEG-4), což umožňuje daleko lepší využití frekvenčního spektra. Prakticky to znamená, že na jednom kanále místo jedné televizní stanice vysílá tzv. multiplex, který může obsahovat hned několik televizních stanic, rozhlasových stanic a doplňkových služeb, ke kterým patří zejména EPG (Electronic Program Guide, Elektronický programový průvodce), superteletext, popř. další interaktivní služby (on-line nákupy, hlasování, e-mail, jednoduché hry).
DVB-T v ČR
V současné době jsou v České republice uděleny licence na provozování 3 dočasných multiplexů v DVB-T:
- Multiplex A
- Multiplex B
- Multiplex C
wikipedia
DVD
DVD (zkratka pro „Digital Versatile Disc“ nebo „Digital Video Disc“) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo různé jiné údaje. DVD disk se na pohled velice podobá kompaktnímu disku.
Historie DVD
DVD bylo uvedeno na trh v Japonsku roku 1996, ve zbytku světa o rok později. Oficiální standard zapisovatelných/přepisovatelných disků DVD-R(W) vytvořilo DVD Fórum, které bylo založeno v dubnu roku 1997. Ceny licencí na tuto technologii však byly tak vysoké, že vznikla jiná skupina - DVD+RW Alliance, která vytvořila standard DVD+R(W), jehož licence byly levnější. Před dokončením specifikace DVD, byl neoficiálně navrhnut název Digital Video Disc. V konečné fázi distribuce a prodeje v roce 1995 bylo ovšem medium prezentováno jako Digital Versatile Disc.
Technické informaceDVD média jsou plastové disky, navenek stejná jako CD média. DVD média mají průměr 120 mm a jsou 1,2 mm silná. Data se ukládají pod povrch do jedné nebo dvou vrstev ve stopě tvaru spirály (jako CD). Pro čtení dat se používá laserové světlo s vlnovou délkou 660 nm, tedy kratší než v případě CD; to je jeden z důvodů jejich vyšší kapacity. Stejně tak příčný odstup stop je menší - 0,74 μm oproti 1,6 μm u CD.
Uživatel může vytvořit DVD nosiče těchto typů:
DVD Video (obsahuje filmy - obraz a zvuk)
DVD Audio (obsahuje zvuk v kvalitě CD a lepší)
DVD Data (obsahuje údaje)
Označení „+“ (plus) a „–“ (pomlčka) představuje dva různé technické standardy, které jsou do určité míry kompatibilní.
Médium může být typu:DVD-ROM (read only, jen pro čtení, vyrábí se lisováním) je potenciální nástupce formátu CD ROM, tedy víceúčelový formát pro přehrávání počítačových dat a multimediálních aplikací. Čtení DVD je možné ve všech PC (a ostatních platforem) vybavených jednotkou DVD s podporou logického formátu UDF.
DVD+R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, pro přepisování)
Formát DVD+R je mezi široce rozšířenými formáty nejmladší, kupodivu mladší, nežli formát DVD+RW. Disky DVD+R lze v současnosti běžně zapisovat osminásobnou rychlostí oproti standardní rychlosti DVD, tedy 10800kB za vteřinu. Touto rychlostí trvá zápis na disk přibližně 10 minut. DVD+RW je o přepisovatelná verzi formátu DVD+. Standardní rychlost pro zápis na toto médium je čtyřnásobná oproti základní rychlosti čtení DVD.
První mechaniky, které byly schopny zapisovat DVD-R, DVD-RW a CD-R,CD-RW vyráběla firma Pioneer v roce 2001. Kompatibilita však nebyla nejlepší, docházelo k chybné identifikaci medií s nižší odrazivostí.
DVD+R DL (R = Recordable, jen pro jeden zápis, DL = DualLayer, dvě vrstvy)
DVD-R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, na přepisování)
Formát DVD-R vychází z technologie klasického kompaktního disku, existuje tedy ve dvou verzích – verze R, na kterou lze pouze zapisovat a verze RW, kterou lze přepisovat. Tento formát byl navržen tak, aby byl co nejvíce kompatibilní s lisovanými DVD disky (DVD-ROM). Z toho plyne výhoda tohoto formátu, kterou je kompatibilita se staršími mechanikami a přehrávači, které vznikly dříve, než se dalo na DVD zapisovat. Tato výhoda se však v dnešní době ztrácí, protože téměř všechny vyráběné přehrávače a mechaniky dokáží přehrávat jak DVD-R tak DVD+R formáty.
DVD-RAM (libovolně přepisovatelné médium - dá se s ním pracovat stejným způsobem jako s pevným diskem)
Formát DVD-RAM je koncipován jako přepisovatelný, proto se nesetkáme s pouze zapisovatelnou podobou. Na rozdíl od ostatních formátů je DVD-RAM uložen v ochranném pouzdře. Podle toho, zda je možné disk z pouzdra vyjmout a dále podle tvaru pouzdra se rozděluje na různé typy, přičemž těchto typů existuje celkem 9. Nejčastěji používaný je typ 1, který není možné z pouzdra vyjmout, dále potom typy 2 a 4, které je možné z pouzdra vyjmout. Rozdíl mezi typem 2 a 4 je v tom, že verze 4 je oboustranná. Kapacita disku je stejně tak jako u DVD-ROM 4,7GB.
Disky DVD-RAM je možné přečíst pouze v DVD-RAM mechanikách nebo v DVD-ROM mechanikách, na kterých je uvedeno, že dokáží číst DVD-RAM média. Hlavní nevýhoda této technologie tedy je výrazně nižší kompatibilita oproti jiným formátům. Disky DVD-RAM je vhodné použít spíše k zálohování dat, nežli na uchovávání filmů. Jiná situace však nastává v okamžiku, kdy se domácnost rozhodne nahradit videorekordér. Potom se médium DVD-RAM stává ideálním nástupcem, protože možnost opakovaného zápisu je téměř neomezená.
Médium umožňuje zápis na jednu nebo obě dvě strany, v jedné nebo dvou vrstvách na každou stranu. Na počtu stran a vrstev závisí kapacita média.
DVD-5: jedna strana, jedna vrstva, kapacita 4,7 GB (4,38 GiB)
DVD-9: jedna strana, dvě vrstvy, 8,5 GB (7,92 GiB)
DVD-10: dvě strany, jedna vrstva na každé straně, 9,4 GB (8,75 GiB)
DVD-14: dvě strany, dvě vrstvy na jedné straně, jedna vrstva na druhé, 13,2 GB (12,3 GiB)
DVD-18: dvě strany, dvě vrstvy na každé straně, 17,1 GB (15,9 GiB)
DVD oproti CD poskytuje:
Efektivnější korekci chyb
Vyšší kapacitu záznamu (asi 4,7 GB oproti 0,7 GB)
Odlišný souborový systém Universal Disk Format, který není zpětně kompatibilní s ISO 9660, který se používá na CD-ROM.
Rychlost mechaniky typu DVD se udává jako násobek 1350 kB/s, což znamená, že mechanika s rychlostí 16x umožňuje přenosovou rychlost 16 x 1350 = 21600 kB/s (nebo 21,09 MB/s).
wikipedia
DVI
Digital Visual Interface (zkratka DVI) je rozhraní (tzv. dedikovaný spoj) pro propojení video zařízení s počítačem. Standard byl vytvořen za účelem bezproblémové komunikace mezi zobrazovacími zařízeními jako např. LCD nebo datový projektor a grafickou kartou počítače. Byl vyvinut skupinou firem seskupených pod názvem Digital Display Working Group (DDWG). Primárně je určen k přenosu nekomprimovaných digitálních video dat. Je částečně kompatibilní s rozhraním HDMI.
Konektor
Piny na konektorech DVI
Existují 3 typy DVI konektorů (závisí na implementovaných signálech):
DVI-D (digital only) - pouze digitální signál
DVI-A (analog only) - pro kompatibilitu s analogovými monitory
DVI-I (digital & analog) - digitální i analogový signál
Konektory mohou mít druhý datový spoj (tzv. „link“) určený pro přenos obrazu s vysokým rozlišením.
SignályRozhraní s jedním spojem obsahuje 6 vodičů pro přenos informací o barvě ve formátu RGB (pro každou barvu 2 vodiče). Informace o barvě je přenášena diferenciálně technikou TMDS (nikoli oproti zemi) - to zvyšuje odolnost vůči elektromagnetickému rušení z okolí. Dále jsou v rozhraní signály pro přenos synchronizace a kanál DDC pro přenos specifikace displaye do grafického adaptéru. DDC se u DVI označuje jako DDC2 (pro odlišení od analogových VGA konektorů). DDC2 využívá komunikačního protokolu I²C a formát dat EDID definovaný asociací VESA. EDID obsahuje např. jméno výrobce, typ monitoru, typ luminiscenční vrstvy, typ filtru, údaje o časování podporovaném monitorem, rozměry obrazovky, atd. Druhý spoj přidává pouze 6 vodičů pro přenos informací o barvě (RGB). Jeden spoj zvládá až rozlišení WUXGA 1920×1200 při 60 Hz (což odpovídá 165 MHz, tedy 3.7 Gb/s). Dva spoje pak WQXGA 2560×1600 při 60 Hz (ale i více - je omezeno pouze kvalitou kabelu, tedy i více než 7.4 Gb/s).
wikipedia
Dolby Digital
Dolby Digital (původní označení AC-3) je označení digitální ztrátové komprese zvuku, vyvinuté společností Dolby Laboratories roku 1991. Je přímým následníkem formátů Dolby Stereo, resp. Dolby Surround a konkurentem formátů DTS a SDDS. Nejčastěji se vyskytuje v konfiguraci 5.1 kanálů (pět hlavních plnorozsahových kanálů a jeden nízkofrekvenční „basový“ LFE kanál využívaný subwooferem při explozích a podobně), ale podporováno je i stereo, mono, Dolby Surround a některé další konfigurace. Plnorozsahové kanály mají rozsah od 20 Hz do 20 kHz, LFE kanál má rozsah do 120 Hz. Původně se tento formát používal v kinech (zde vždy v konfiguraci 5.1, od roku 1998 i v konfiguraci Dolby Digital Surround EX), později se začal používat i na laserdiscích, v digitálním televizním vysílání a je to i základní formát pro kódování zvuku na DVD. Dá se nicméně použít i jako součást videosouborů AVI, OGM, nebo MKV. Zvukové soubory formátu Dolby Digital mají typicky příponu ac3. Na filmovém pásu je zaznamenán v prostoru mezi perforačními otvory v levé části pásu. Zálohován je analogovým formátem Dolby Stereo.
Datové toky
Audiostandard AC-3 může mít maximální datový tok 640 kbit/s. U DVD Videa má maximální datový tok 448 kbit/s, přičemž nejčastějšími datovými toky na DVD-Video jsou 192 nebo 224 kbit/s pro konfiguraci 2.0 a 2.0 Surround, 384 nebo 448 kbit/s pro konfigurace 5.0 a 5.1, a 448 kbit/s pro konfigurace 5.1 EX. Maximální datový tok při použití u digitálního televizního vysílání je 448 kbit/s. Maximálním datovým tokem při použití na ATSC je 384 kbit/s.
Možné konfigurace
Dolby Digital 1.0 – mono
Dolby Digital 2.0 – obsahuje 2 zvukové kanály a může být buď stereo nebo mono.
Dolby Digital 2.0 Surround – Dolby Surround, na rozdíl od analogově zaznamenaného zvuku ve formátu Dolby Surround však obsahuje navíc informaci o tom, že se jedná o Dolby Surround.
Dolby Digital 4.0 – nepříliš častá varianta, obsahující 4 samostatné kanály (levý, střední, pravý a zadní).
Dolby Digital 5.0 – nepříliš častá varianta (obsahuje ji například DVD Vodní svět), obsahující 5 samostatných kanálů (přední levý, střední, přední pravý, zadní levý a zadní pravý) bez basového LFE kanálu.
Dolby Digital 5.1 – nejčastější varianta, obsahující 5 hlavních plnorozsahových kanálů (přední levý, střední, přední pravý, zadní levý a zadní pravý) a jeden LFE kanál. Prvním filmem v tomto formátu byl Batman se vrací z roku 1992.
Dolby Digital 5.1 EX
Dolby Digital 5.1 EX, často označovaný jen jako Dolby Digital EX, v kinech jako Dolby Digital Surround EX, je nejnovější variantou vytvořenou v říjnu 1998, ve spolupráci se společností Lucasfilm THX, a poprvé uvedenou ve filmu Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba. Vedle klasických 5.1 kanálů obsahuje navíc ještě zadní střední kanál, který je maticově zakódovaný v zadním levém a v zadním pravém kanálu. Tento formát lze v domácích podmínkách přehrávat buď v konfiguraci 6.1 nebo v konfiguraci 7.1 (zadní střední kanál přehrávají místo jednoho reproduktoru rovnou 2 reproduktory). První DVD filmy, které byly zaznamenané s tímto zvukem, ještě v hlavičce AC-3 streamu neobsahovaly digitální informaci o tom, že tento maticově zakódovaný zadní kanál obsahují. Novější DVD filmy už v hlavičce svého AC-3 streamu tuto informaci obsahují, tudíž je tento kanál na patřičně vybavených dekodérech dekódován automaticky.
Dolby Digital Plus
Dolby Digital Plus je vylepšený kódovací systém založený na formátu Dolby Digital. Nabízí vyšší datové toky (až do 3 Mbit/s), podporuje více zvukových kanálů (až 13.1), vylepšené kódovací techniky redukující kompresní artefakty, a zpětnou kompatibilitu s existujícím AC-3 hardwarem. Od května 2005 se o něm uvažuje jako o jednom z možných audioformátů pro HD-DVD.
wikipedia
EPG
EPG je anglická zkratka Electronic Program Guide (Elektronický programový průvodce) označující standardní doplňkovou službu digitálního televizního vysílání. Jde o televizní program vysílaný v rámci každého digitálního multiplexu doplněný o podrobné informace o pořadech.
wikipedia
FocusZaostřování obrazu na projekční ploše.
Firewire
FireWire (označované jako i.Link nebo IEEE 1394) je standard sériové sběrnice pro připojení periférií k počítači. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především SCSI. V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire - původní označovaná dnes jako FireWire 400 neboli-li IEEE 1394a a rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 nebol-li IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní zúžilo zejména k připojení digitalních videokamer.
Alternativa
Pro univerzální připojení periferií je nyní rozšířenější rozhraní USB 2.0, které svou datovou propustností (480 Mbit/s) FireWire (400 Mbit/s) mírně předčí a disponují jim všechny moderní počítače (Apple, PC, notebooky). V době uvedení rozhraní FireWire bylo k dispozici pouze USB 1.0, které mělo datovou propustnost řádově nižší (12 Mbit/s), nebylo proto vhodné k připojení periferií s vysokým datovým tokem (externí disky, vypalovačky, scannery, fotoaparáty), ale pouze k připojení myší, klávesnic, tiskáren, atd. FireWire vyvinula firma Apple Computer v roce 1995 jako pomalejší variantu standardu IEEE 1394.
wikipedia
Freeze
Zmrazení (zastavení) promítaného obrazu bez zastavení běhu zdroje signálu.
Gain
Zisk projekční plochy - čím vyšší je hodnota G, tím více projekční plocha odráží dopadající světlo, ovšem na úkor zmenšení pozorovacího úhlu.
HD
High Definition - video soubor, který je ve vysokém rozlišení 720p (1280x720) nebo 1080i/p (1920x1080). Pro zobrazení videa s vysokým rozlišením je třeba obrazovka, která si s tímto formátem poradí, tedy zobrazovač (TV, LCD, Plasma nebo data-video projektor), který podporuje minimálně rozlišení 720p nebo 1080i/p. Standardně se tyto obrazovky označují jako HD ready a v drtivé většině případů jsou vybaveny HDMI nebo DVI konektorem pro digitální propojení obrazu. Další způsob propojení je pak komponentní výstup v režimu 720p nebo 1080i/p. Dnes běžně používaný obraz má standardně 576 řádků.
HDMI
HDMI je zkratka anglického označení High-Definition Multi-media Interface. Je to rozhraní pro přenos nekomprimovaného obrazového a zvukového signálu v digitálním formátu. Může propojovat zařízení jako například satelitní přijímač, DVD přehrávač nebo A/V receiver s kompatibilním výstupním zařízením, jako například plazmová televize.
HDMI podporuje přenos videa ve standardní, rozšířené nebo high-definition kvalitě, a až 8-kanálový digitální zvuk. Rozhraní nezávisí na různých televizních a satelitních standardech, protože přenáší nekomprimovaná video data.
Konektor HDMI typu A má 19 pinů, novější, málo rozšířená verze s označením B má 29 pinů pro přenos videa s větším rozlišením. Konektor typu A je zpětně kompatibilní s rozhraním Single-link DVI, používaném v osobních počítačích. Zařízení s DVI výstupem tak může poskytovat video signál pro HDMI zobrazovací zařízení, zvuk se ale musí přenášet jinou cestou. Konektor typu B je pak zpětně kompatibilní s Dual-link DVI.
K zakladatelům HDMI patří firmy Hitachi, Matsushita Electric Industrial (Panasonic), Philips, Sony, Thomson (RCA), Toshiba, a Silicon Image. Podporují ho filmová studia Fox, Universal, Warner Bros. a Disney.
Výhody HDMI
Přenos nekomprimovaných dat.
Potřeba jen jednoho kabelu.
Digitální přenos obrazu znamená, že obraz bude buď bez chyby, nebo bude kostičkovaný, resp. trhaný, nebo nebude vůbec.
Obraz v maximálním rozlišení (HD) je celkově 2x-5x podrobnější než obraz ve standardním rozlišení, mezery mezi řádky jsou menší nebo nepostřehnutelné. Jeho větší podrobnost umožňuje pohodlné sledování na větších úhlopříčkách.
Možnost přenosu až 8-kanálového nekomprimovaného digitálního zvuku.
wikipedia
HD-DVD
HD DVD je třetí generací optických médií spolu s Blu-ray Disk (po CD a DVD). Tyto disky jsou vyvíjeny společnostmi Toshiba, NEC a Sanyo. Disky jsou chráněny proti kopírování, nicméně se na začátku roku 2007 podařilo ochranu prolomit. Na tyto disky lze zaznamenat 15 až 60 GB dat. U lisovaných HD DVD je pak možné uložit na jeden SL/SS (jednovrstvý, jednostranný) disk nejvíce 15 GB dat, HD-DVD média ale mohou mít až tři vrstvy a tak se kapacita jednostranného média může vyšplhat až na 45 GB. Když bude vzata v úvahu možnost použití oboustranného disku, kapacita se dostává přes 60 GB. Záznamová vrstva se nachází 0,6 mm pod povrchem disku, numerická apertura čočky se zvětšila z 0,60 na 0,65. Hustota záznamu se oproti DVD výrazně zvýšila, protože vzdálenost drah klesla ze 740 na 400 nm, nejmenší délka pitu ze 400 na 204 nm a jeho šířka se zmenšila z 350 na 250 nm. To vše je samozřejmě dáno použitím laseru o vlnové délce 405 nm. Disky mají v průměru 12 cm, stejně jako CD, DVD nebo Blu-ray Disc. DVD Fórum schválilo Čínský formát HD DVD, který není kompatibilní se "standardním" diskem HD DVD. Je to možná proto, že nyní, pokud si nějaký Číňan stáhne film pro HD DVD z USA, pak si jej bez problémů přehraje i v Číně. Pokud se ale v Číně nasadí tento "jiný" HD DVD, tak si lidé v Číně filmy odjinud prostě nepřehrají. Firmě LG se podařilo v polovině roku 2006 vyrobit hybridní HD DVD/Blu-ray mechaniku, která dokáže přečíst jak HD DVD (jednovrsté i dvouvrstvé), tak disky Blu-ray (pouze jednovrstvé).
Komprese videaNa nosičích HD-DVD lze použít tyto komprese: MPEG-2 - formát využívaný v normě DVB-T a DVB-S. Výhodou je velká rozšířenost, nevýhodou je nutnost použít vysokých hodnot u datového toku >5Mb/s, aby byl výsledný obraz bez chyb. Audio je použito MPEG-1 layer 2 (MP2).MPEG-2 se nejspíše u HD obsahu neprosadí, jelikož naráží na své limity.
MPEG4 AVC (H.264) - zřejmě nejdokonalejší komprese současnosti. Potřebuje poměrně malý datový tok pro obraz bez tzv. artefaktů, nebo degradaci kvality. Pracuje s obrazem zcela jinak než MPEG-2 a než například kodeky DivX nebo XviD. H.264 je schváleno v další generaci vysílání v DVB-S2 (satelitní vysílání) a HDTV.
WMV9 (VC-1) - komprese vyvinutá společností Microsoft. Je primárně určena pro systémy Windows, to přináší problémy s kompatibilitou. Vychází z původních kompresí WMV. Tato komprese se bude používat pouze okrajově.
Komprese zvuku
Nejvíce rozšířená komprese je Dolby Digital+ (zkráceně EAC3) která pracuje s datovým tokem kolem 3 Mb/s. Uvažuje se tak o Dolby TrueHD nebo DTS-HD.
wikipedia
HD-TV
High-definition television (HDTV) označuje formát vysílání televizního signálu s výrazně vyšším rozlišením, než jaké umožňují tradiční formáty (PAL, SECAM, NTSC). HDTV se vysílá digitálně, a může tak být použita jako jeden z formátů digitální televize DVB. V současné době je HDTV definována pro rozlišení 1080 prokládaných nebo neprokládaných (progresivních) řádků, případně 720 neprokládaných řádků. Rozměry obrazu jsou v poměru 16:9.
Formáty
Pro označení formátů obrazu HDTV se používají tři údaje:
Počet řádků (vertikální rozlišení)
Prokládaný (i) nebo neprokládaný (p) obraz
Počet snímků za sekundu
Například označení 720p60 se použije pro neprokládaný obraz s rozlišením 1280 x 720 bodů a 60 snímky za sekundu. 1080i50 znamená rozlišení prokládaného obrazu 1920 x 1080 bodů s 50 snímky za sekundu. Údaj o počtu snímků za sekundu se často vynechává a většinou se předpokládá hodnota 50 nebo 60.
Volba formátuVhodný formát závisí na typu zdrojového média a také na druhu obsahu. Rozlišení a počet snímků za sekundu by měly odpovídat zdroji. Příliš vysoké rozlišení by ale vyžadovalo velkou šířku přenosového pásma, a tak se používá ztrátová komprese, která zmenší nároky na přenos dat, ale také zhorší kvalitu v porovnání s nekomprimovaným obrazem.
Snímky na filmových pásech určené pro kina mají většinou velmi vysoké rozlišení a 24 snímků za sekundu. V závislosti na dostupné šířce přenosového pásma a množství detailů v obraze se jako ideální jeví formáty 720p24 a 1080p24. Pokud se takový film vysílá ve standardu PAL, je nutné ho převést na 25 snímků za sekundu zrychlením o 4,1 procent. Pro vysílání ve standardu NTSC (30 snímků za sekundu), se používá převod „3:2 pulldown“.
Nahrávky určené přímo pro HDTV vysílání se pořizují ve formátu 720p nebo 1080i. Použitý typ závisí na televizní stanici, nicméně platí, že formát 720p se více hodí pro záznamy obsahující rychlý pohyb (např. sporty). 1080i naproti tomu nabídne více detailu při statických nebo málo pohyblivých obrázcích. 720p se také hodně používá pro distribuci HD videa na Internetu, neboť počítačové monitory nepoužívají prokládání. Dalším důvodem je rozšíření 17- a 19-palcových LCD panelů, které používají rozlišení 1280*1024 a formát 720p tak dokážou zobrazit v plném rozlišení. Naproti tomu jen málokterý domácí uživatel má možnost zobrazit video v rozlišení 1920 x 1080.
V USA používají formát 720p stanice Fox, ABC a ESPN, ve formátu 1080i vysílají NBC, Universal HD, CBS, HBO-HD, INHD, HDNet a TNT. Evropské HD stanice Premiere, Sky, Anixe HD, Sat1 a ProSieben používají formát 1080i.
Přenos obrazu a zvuku
Pro kompresi obrazu HDTV se nejčastěji používá kodek MPEG-2. Do budoucna se počítá s přechodem na kodek MPEG-4, který umožňuje výrazné snížení nároků na přenos dat a vyšší kvalitu obrazu v porovnání s MPEG-2. Německé stanice ProSieben, Sat1 a Premiere už MPEG-4 používají. Největším problém při zavádění MPEG-4 je fakt, že zákazníci potřebují set-top box, který tento kodek podporuje, což ve většině případů znamená nákup nového přístroje. HDTV podporuje přenos kvalitního prostorového zvuku ve formátu Dolby Digital (AC3) 5.1.
Potřebné zařízení
Ke sledování HDTV je třeba mít zařízení, které je schopné pracovat s vyšším rozlišení normy (výrobci ho označují jako „HD ready“). Jako HD Ready jsou obvykle označována zařízení, která dokáží zpracovat obraz ve standardech 720p a 1080i. HD Ready neoznačuje plné HD rozlišení, které se označuje jako "Full HD" a je definováno rozlišením 1920 x 1080 neprokládaně. Sledováním HDTV na klasické televizi s PAL (pomocí zařízení, které dokáže převést HDTV na PAL) dosáhnete jen o něco lepší kvality oproti analogovému vysílaní.
Výhody HDTV
HDTV se vysílá digitálně - obraz tak bude buď bez chyby, kostičkovaný nebo trhaný, nebo nebude vůbec. Nikdy ale nebude zašuměný nebo vybledlý, jako v případě slabých analogových televizních signálů.
Obraz je vysílán v širokoúhlém formátu 16:9 (filmy v ještě širších formátech jako např. 2,35:1 se vysílají s pruhy nahoře a dole - tzv. „letterbox“). Starší filmy a jiné televizní programy, kde je třeba zachovat poměr 4:3, se vysílají se svislými pruhy po stranách (tzv. „pillar box“).
Barvy a jejich přechody vypadají realističtěji díky jejich většímu použitelnému rozsahu.
Vizuální informace je celkově 2x-5x podrobnější, mezery mezi řádky jsou menší nebo nepostřehnutelné. Větší podrobnost umožňuje pohodlné sledování na větších úhlopříčkách.
Dvě nová média podporují formáty HDTV - HD-DVD a Blu-ray.
Přenášen je i velmi kvalitní prostorový zvuk ve formátu Dolby Digital 5.1.
wikipedia
HDD
Pevný disk (anglicky hard disk drive, 'HDD') je zařízení, které se používá v počítači k trvalému uchování většího množství dat. Hlavním důvodem velkého rozšíření pevných disků je velmi výhodný poměr kapacity a ceny disku, doprovázený relativně vysokou rychlostí blokového čtení. Data se při odpojení disku od napájení neztrácí a počet přepsání uložených dat jinými je prakticky neomezena. Dnes se pevné disky kromě počítačů běžně používají i ve spotřební elektronice – MP3 přehrávače, videorekordéry apod.
Technický popis
Diskové plotnyData jsou na pevném disku uložena pomocí magnetického záznamu. Disk obsahuje kovové nebo skleněné desky - tzv. plotny pokryté tenkou magneticky měkkou vrstvou (viz hysterezní křivka). Hustota datového záznamu se udává jako počet bitů na měrnou jednotku plochy disku [bitů/inch2], [bitů/mm2]. Plotny jsou neohebné (odtud pevný disk), na rozdíl od ohebných ploten v disketách - floppy disk. Ploten bývá v dnešních discích často několik (1 – 3, výjimečně až 5). Disk se otáčí na tzv. vřetenu poháněném elektromotorem. Plotny se rychle otáčejí (to je obvykle uváděná „rychlost disku“, udává se v otáčkách za minutu). V běžných starších discích plotny rotují rychlostí 5 400 ot/min, rychlejší mají pak rychlostmi 7 200, 10 000 a u některých špičkových disků i 15 000 ot/min. Při 7 200 ot/min je obvodová rychlost plotny zhruba 30 km/h. Disky v noteboocích mají většinou 4 200 otáček/min (občas jen 3 600 ot/min ale někdy mají i 5400 ot/min) . Otáčky disku společně s hustotou záznamu a rychlostí vystavovacího mechanismu určují celkový výkon disku. V současné době mají skoro všechny disky plotny o průměru 3,5 palce (tj. 8,9 cm), v noteboocích jsou menší varianty 2,5", které mají nižší otáčky nižší (zřejmě kvůli kroutivému momentu a nižšímu množství energie nutnému k roztočení disku). Malý disk Microdrive vyvinutý firmou IBM a používaný ve spotřební elektronice využívá 1" plotny. Ve starších typech počítačů PC XT byly disky s plotnami o průměru 5,25".
Hlavy
Čtení a zápis dat na magnetickou vrstvu zajišťuje čtecí a zápisová hlava (vpravo). Dříve se na čtení používaly magnetodynamické hlavy, nyní se používá krystal měnící vodivost podle mag. pole. Na jednu plotnu jsou dvě hlavy, protože jsou data z obou stran, strana plotny na které je magnetický záznam se nazývá povrch. Hlava „plave“ ve vzduchoprázdnu těsně nad povrchem, ve vzdálenosti řádově mikrometrů (10-6m). Zařízení, které vystavuje čtecí hlavy na správnou pozici nad povrchem se nazývá vystavovací mechanismus. Ve starších discích (viz fotografie) se pro vystavování hlav používá přesný krokový motor. Ten se „odvaluje“ za pomocí ocelového pásku po „patce“, která je spojena s hlavami. V novějších discích se používá rychlejšího lineárního motoru (elektromagnetu), hlavy se vystavují v závislosti na el. proudu, který protéká elektromagnetem s nimi spojeným a uloženým v silném magnetickém poli jiného permanentního magnetu. Z pevných disků se tedy dají demontovat velmi silné a křehké magnety ze slitin gadolinia (aj.).
Operace nutné pro čtení nebo zápisu dat
- vystavit čtecí hlavu na správnou pozici
- vyčkat na utlumení rozkmitu způsobeném setrvačností hlav (vystavení trvá řádově milisekundy [ms])
- vyčkat na pootočení disku na místo od kterého se začne čtení nebo zápis (tzv. latence)
Průměrný (střední) čas, za který je disk připraven číst nebo zapisovat data se označuje jako přístupová doba. V současné době je okolo 8,5 ms, u disků s 15 000 ot./min je to pod 4 ms. Při vystavení hlav na požadovanou pozici je možné číst a zapisovat data ze všech povrchů bez pohybu hlav (a proto jsou také takto data organizována, pro vyšší výkon disku, viz kapitola organizace dat).
Organizace dat
Data jsou na povrchu pevném disku organizována do soustředných kružnic zvaných stopy, každá stopa obsahuje pevný anebo proměnný počet sektorů z důvodu efektivnějšího využití povrchu - povrch je většinou rozdělen do několika zón, každá zóna má různý počet sektorů na stopu. Sektor je nejmenší adresovatelnou jednotkou disku, má pevnou délku (donedávna 512 byte na sektor, nyní by se již po domluvě výrobců měly vyrábět disky s 4 KB na sektor). Pokud disk obsahuje více povrchů, všechny stopy, které jsou přístupné bez pohybu čtecí hlavičky se nazývají cylinder (válec). Uspořádání stop, povrchů a sektorů se nazývá geometrie disku. Adresa fyzického sektoru na disku se skládá s čísla stopy (cylindru), čísla povrchu a čísla sektoru. Pro přístup k datům disku se používá starší metoda adresace disku CHS, která disk adresuje podle jeho geometrie (odtud název CHS - cylinder, head, sector). Hlavní nevýhodou je u osobních počítačů IBM PC omezená kapacita takto adresovaného disku (8GB) a nutnost znát geometrii disku. U disků vyšších kapacit na rozhraní ATA, již neodpovídá zdánlivá geometrie disku skutečné fyzické implementaci (viz CHS). Novější metoda pro adresaci disku je (u rozhraní ATA) LBA, sektory se číslují lineárně. Není třeba znát geometrii disku, max. kapacita disku je až 144 PiB (144 miliónů GiB). Rozhraní SCSI používá lineární číslování sektorů disku již od své první verze. Ostatní novější rozhraní již převážně metodu jako je LBA používají.
Zacházení
Protože pevné disky obsahují pohyblivé mechanické součásti, jsou náchylnější k poruchám než jiné součásti počítače. Zvláště s běžícími disky je třeba zacházet velmi opatrně. Při mechanickém rázu (impulsu síly) se může čtecí hlava dotknout povrchu disku, jejíž záznamová vrstva je velice citlivá na mechanické poškození a proto se poškozená oblast stane nečitelnou a data či celý disk jsou zničena. Částečnou ochranou proti nárazu hlaviček do povrchu disku je tzv. parkování čtecích hlav. Při vypnutí disku se automaticky uloží hlavy mimo datovou oblast. Pro zvýšení bezpečnosti uložených dat se zejména v serverech používá technologie RAID (dříve Redundant Array of Inexpensive Disks, dnes spíše Redundant Array of Independent Disks - pole nezávislých disků s redundancí). RAID umožňuje spojit několik fyzických disků v jeden logický disk, kde je jeden nebo více disků redundantních a data jsou stále dostupná i v případě, že jeden z disků v poli selže.
Rozhraní pevných disků
Pro připojení pevných disků k počítači jsou používána různá rozhraní. V osobních počítačích je dnes nejrozšířenější ATA (Advanced Technology Attachment, což je v podstatě synonymum názvu IDE Integrated Drive Electronics), které se někdy pro odlišení od SATA nazývá PATA - „paralelní ATA“. ATA rozhraní je relativně jednoduché a tedy i levné. ATA rozhraní má max. teoretickou přenosovou rychlost okolo 1Gb/s = 133MB/s, což je při jednom připojeném disku dostačující, protože pevný disk obvykle dokáže vysílat data pouze rychlostí 640Mb/s = 80MB/s. Na jeden ATA kabel se ovšem dají připojit disky dva a pak se již přenosová rychlost ATA stává úzkým hrdlem. Nově se prosazuje sériová verze Serial ATA (SATA). Výhodou SATA je o něco vyšší rychlost; vyšší inteligence řadiče, umožňující optimalizaci datových přenosů (NCQ); možnost připojování disků za chodu systému a menší rozměry kabelů, které nebrání toku vzduchu ve skříni a tedy zlepšují chlazení počítačů. Z hlediska operačního systému je řízení disků pomocí tohoto rozhraní shodné s paralelní ATA. Pro dosažení vyššího výkonu (především počtu operací za sekundu) používá rozhraní SCSI (čti [skazi], zkratka Small Computer System Interface) nebo novější rozhraní Fibre Channel. Na jedno rozhraní (resp. kabel) je možné připojit více periférií. SCSI navíc podporuje periférie různých typů. Max. délka propojujícího kabelu je u SCSI obecně větší něž u standardu ATA/IDE. SCSI rozhraní je mnohem sofistikovanější než ATA/IDE, což samozřejmě znamená vyšší cenu jak radičů v počítači tak i samotných pevných disků a proto je používáno zejména u serverů a pracovních stanic. Pro externí disky (umístěné mimo skříň počítače) se používají rozhraní USB (Universal Serial Bus) či FireWire (IEEE 1394).
wikipedia
Nahoru
Slovníček pojmů CH-P
IDTV
Přijímač digitálního vysílání (typicky televizor) s integrovaným (digitálním i analogovým tunerem), tzv. Hybridní TV.
IPTV
Internet Protocol TV - Televizní vysílání prostřednictvím vysokorychlostních sítí (protokol IP), např xDSL, kabelový internet.
Inputs, Input Terminals
Vstupy - pro připojení PC obvykle konektor CANON 3row15pinF, nebo 5x BNC RGBHV, pro videosignál konektory typu RCA (zvaný Cinch), nebo BNC pro kompozitní signál, pro S-Video signál konektor typu Mini-DIN. Pro audio signál jsou použity buď konektory typu RCA nebo konektory jack.
Intenzita osvětlení
Osvětlenost, Illuminance - plošná hustota dopadajícího světelného toku, tedy světelný tok, dopadající na jednotku plochy. (jednotka: lux, lx)
Inteligentní komprese
Speciální technologie umožňující zobrazit bez ztráty informace signál, který je z počítače generován s vyšším rozlišením, než je nativní rozlišení zobrazovacího prvku (LCD panelu, DLP čipu), jímž je projektor vybaven. Toho je docíleno tak, že z obrazu jsou odebírány jen ty body, které nejsou důležité pro zobrazení informace (při standardní kompresi dochází k vypouštění celých řádků bez ohledu na to, zda nesou nebo nenesou obrazovou informaci).
IR myš
Infra Red - možnost ovládání myši PC pomocí dálkového ovládání projektoru.
Jas svazku světelných paprsků (kandela)
Kandela (symbol cd, angl. název jednotky je candela) je jednotka svítivosti. Je jednou ze sedmi základních jednotek soustavy SI. Je to svítivost světelného zdroje, který v daném směru emituje (vyzařuje) monochromatické záření o frekvenci 540×1012 hertzů a jehož zářivost (zářivá intenzita) v tomto směru činí 1/683 wattů na jeden steradián.
Historie
Nejprve byla tato jednotka definována jako svítivost svíčky definovaného složení. Typů referenčních svíček však existovalo několik (a tomu odpovídalo několik mírně různých jednotek), a navíc bylo složité zachovat přesně stejné podmínky hoření. Později byla proto jednotka předefinována jako svítivost 1/600 000 m2 povrchu absolutně černého tělesa ve směru kolmém k tomuto povrchu při teplotě tuhnutí platiny (1768 °C) při normálním tlaku (101 325 Pa). Tato definice byla přijata na XIII. generální konferenci pro míry a váhy v r. 1967. Současná definice platí od roku 1979. Všechny definice popisují prakticky stejnou jednotkovou svítivost, která stále odpovídá svítivosti plamene jedné běžné svíčky ve vodorovném směru (plamen je vertikálně protáhlý a proto je ve svislém směru jeho svítivost menší). Pro porovnání: obyčejná žárovka 100 W má přibližně 120 cd.
wikipedia
Kompozitní signál
Composite signal - video signál zakódovaný (jas + barva) podle některé z TV norem (PAL, SECAM, NTSC).
Komprese
Technologie, umožňující zobrazit signál, který je z počítače generován s vyšším rozlišením, než je nativní rozlišení zobrazovacího prvku (LCD panelu, DLP čipu), kterým je projektor vybaven. Toho je docíleno tak, že z obrazu jsou odebírány body nebo vypouštěny celé řádky.
Kontrast obrazu
Contrast Ratio - veličina udávající poměr osvětleností bílých a černých částí obrazu (přesná metodika je stanovena ANSI).
Kontrast barev
je dán rozdílem barevných tónů (sytostí).
Konvergence
Souběh 3 LCD panelů (červený, zelený, modrý) v projektoru. Jsou-li špatné konvergence, obraz se zdá rozmazaný a na konturách jsou patrné barevné čáry.
Korekce lichoběžníkového zkreslení
Keystone Correction, Trapezoidal Distorsion - funkce umožňující v určitém rozsahu eliminovat zkreslení promítaného obrazu, ke kterému dochází, pokud optická osa projektoru není kolmá na projekční plochu (t.j., pokud promítáme obraz nahoru nebo dolů). Tato korekce může být provedena elektronickým upravením obrazu nebo mechanickým naklápěním některé z optických částí.
Lamp Life
Životnost lampy - halogenové žárovky (s vláknem) mají životnost 50 - 300 provozních hodin. Metalhalidové výbojky mají životnost až 1000 hodin, ale jejich světelný tok postupně klesá. Poslední novinkou jsou UHP lampy (Ultra High Performance) s životností 2.000 - 8.000 hodin, které mají po celou dobu životnosti stejný světelný tok.
Line Doubler
Zařízení, které pomocí rozkladu video signálu a jeho opětovným složením s dvojnásobným počtem řádků vizuálně zlepší obraz.
LCDDisplej z tekutých krystalů (anglicky Liquid crystal display, zkratkou LCD) je tenké a ploché zobrazovací zařízení skládající se z neomezeného počtu barevných nebo monochromatických pixelů seřazených před zdrojem světla nebo reflektorem. Vyžaduje poměrně malé množství elektrické energie; je proto vhodné pro použití v přístrojích běžících na baterie.
Každý pixel LCD displeje se skládá z molekul tekutých krystalů uložených mezi dvěma průhlednými elektrodami a mezi dvěma polarizačními filtry, přičemž osy polarizace jsou na sebe kolmé. Bez krystalů mezi filtry by bylo světlo procházející jedním filtrem blokováno filtrem druhým. Molekuly tekutých krystalů jsou bez elektrického proudu v chaotickém stavu. Elektrický proud způsobí, že se molekuly srovnají s mikroskopickými drážkami na elektrodách. Drážky na elektrodách jsou vzájemně kolmé, takže molekuly se srovnají do spirálové struktury (onen krystal). Světlo procházející filtrem je při průchodu tekutým krystalem rotováno, což mu umožňuje projít i druhým filtrem. Polovina světla je absorbována prvním polarizačním filtrem, kromě toho je ale celá sestava průhledná.
V okamžiku vpuštění elektrického proudu do elektrod jsou molekuly tekutých krystalů taženy rovnoběžně s elektrickým polem, což snižuje rotaci vstupujícího světla. Pokud nejsou tekuté krystaly vůbec stočené, procházející světlo bude polarizováno kolmě k druhému filtru, a tudíž bude úplně blokováno a pixel se bude jevit jako nerozsvícený. Pomocí kontroly stočení krystalů v pixelu lze kontrolovat množství procházejícího světla, a tudíž i celkovou svítivost pixelu.
Je obvyklé srovnat polarizační filtry tak, že bez přívodu elektrické energie jsou pixely průhledné a až při průchodu elektrického proudu se stanou neprůhlednými. Někdy je ovšem pro dosažení speciálních efektů uspořádání opačné.
Elektrické pole potřebné pro rychlé srovnání molekul tekutých krystalů je ale také dostatečné pro jejich úplné „vystrčení“ z pozice, což poškozuje displej. Tento problém je vyřešen použitím střídavého proudu.
Pro finanční úsporu v elektronice jsou LCD displeje často multiplexovány. V multiplexovaném displeji jsou elektrody na jedné straně displeje seskupeny (typicky po sloupcích) a každá skupina má svůj zdroj napětí. Na druhé straně jsou elektrody také seskupeny (typicky po řádcích), přičemž každá tato skupina má svůj spotřebič napětí. Skupiny jsou navrženy tak, aby každý pixel měl unikátní kombinaci zdroje a spotřebiče. Elektronika pak řídí zapínání zdrojů a spotřebičů.
Důležité faktory pro hodnocení LCD monitoru jsou rozlišení, rozměry zobrazované plochy, doba odezvy, typ mřížky (pasivní nebo aktivní), pozorovací úhel, podpora barev, jas, kontrast, poměr stran a vstupní porty (DVI nebo VGA).
Barevné displeje
V barevných LCD displejích je každý pixel rozdělený do tří subpixelů, a to červeného, zeleného a modrého (tedy RGB). Svítivost každého pixelu je možné kontrolovat nezávisle na ostatních, díky tranzistorům; jejich kombinací lze pak dosáhnout milionů barev. Starší CRT monitory používaly podobnou metodu. Barevné složky (subpixely) je možné sestavit v různých geometriích, v závislosti na použití monitoru. V případě, že software zná geometrii monitoru, je možné zvýšit viditelné rozlišení pomocí metody subpixel rendering. Tato metoda je obzvláště praktická pro vyhlazování písma.LCD displeje rozdělujeme na pasivní STN (Supertwist Nematic) a aktivní TFT (Thin-Film Transistors).
Aktivní displeje TFT rozdělujeme na:
TN+Film (Twisted nematic)
IPS (In-Plane Switching)
MVA (Multi-domain Vertical Alignment)
PVA (Patterned Vertical Alignment)
S-PVA (Super-PVA)
S-IPS (Super-IPS)
wikipedia
LCD projektor
Liquid Crystal Display - technologie využívající k projekci obrazu modulaci světla tekutými krystaly. LCD panel je tvořen sítí obrazových bodů (pixelů), které jsou ovládány spínacími prvky (FET tranzistory). Tím je tekutý krystal orientován buď tak, že jím světlo prochází, nebo je průchod znemožněn.
LV projektor
Light Valve - špičková technologie využívající světelných zesilovačů. Obraz generovaný televizní obrazovkou je po průchodu světelným zesilovačem promítán na projekční plochu.
LNB
Low Noise Block Amplifier / Converter: zařízení k zesílení a konverzi satelitních signálů z určité oblasti vysokých frekvencí (obvykle v řádu GHz) na nižší mezifrekvenci (obvykle MHz). LNB se instaluje v ohnisku parabolické antény.
MHPMultimedia Home Platform - Norma pro doplňkové služby. Aplikace nabízející interaktivitu a informace.
MPEG
Název MPEG zkracuje anglická slova Motion Picture Experts Group (vyslovuje se [empeg]), v překladu Skupina expertů pro pohyblivý obraz, což je název skupiny standardů používaných na kódování audiovizuálních informací (např. film, obraz, hudba) pomocí digitálního kompresního algoritmu. MPEG spolupracuje s organizací ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci), a komisí International Electro-Technical Commission (IEC).
Skupina MPEG standardizovala následující kompresní formáty:
MPEG-1: Kódování pohyblivého obrazu a přidruženého zvuku pro digitální datové nosiče s rychlostí přenosu 0,9 až 1,5 Mbitu/s. Standard pro kódování zvuku zahrnuje také oblíbený zvukový kompresní formát Layer 3 (MP3).
MPEG-2: Všeobecné kódování pohyblivého obrazu a přidruženého zvuku. Zahrnuje přenosové, obrazové a zvukové kódovací standardy pro vzduchem šířené televizní vysílaní ATSC a DVB, digitální satelitní TV přenos, digitální kabelový TV signál a (s určitými změnami) disky DVD Video. Přenosová rychlost se pohybuje od 1,5 Mbitu/s až do 15 Mbitů/s (pro TV signál se používá rychlost 6 Mbitů/s).
MPEG-3: Původně určený pro kódování standardu HDTV, později byl jeho vývoj pozastaven a standard MPEG-3 byl sloučen se standardem MPEG-2.
MPEG-4: Kódování audiovizuálního obsahu s velmi nízkým bitratem. Rozšiřuje formát MPEG-1 o podporu audio/video „objektů“, 3D obsahu, kódování s nízkou rychlostí přenosu a Digitální správu práv (angl. Digital Rights Management (DRM).
Princip MPEG
Kodeky MPEG využívají tzv. ztrátovou kompresi pomocí transformačních kodeků. U ztrátových transformačních kodeků se vzorky obrazu nebo zvuku rozdělí na drobné segmenty, transformují se na frekvenční prostor a poté kvantizují (quantized). Výsledné kvantizované data se dále kódují entropicky. V rámci standardu MPEG je popsán jen formát bitového proudu a dekodér (angl. decoder). Enkodér (angl. encoder) není v rámci standardu popsán. Pro členy skupiny MPEG jsou však k dispozici referenční implementace, které vytvářejí platné bitové proudy. To v praxi znamená, že libovolný dekodér formátu MPEG-4 dokáže dekódovat libovolný materiál formátu MPEG-4 (stejného typu) bez ohledu na to, jakým enkodérem byl konkrétní materiál kódovaný.
wikipedia
Multiplex
Multiplex je označení balíčku televizních a rozhlasových programů a doplňkových služeb vysílaný na jednom kanále v rámci digitálního vysílání (viz DVB-T).
V současné době v České republice existují 3 dočasné multiplexy DVB-T:
Multiplex „A“
Multiplex „B“
Multiplex „C“
wikipedia
Multiplex A
Multiplex A je jedním z dočasných multiplexů DVB-T v České republice. Je provozován Českými radiokomunikacemi a obsahuje:
televizní stanice:
ČT1
ČT2
ČT24
ČT4 Sport
TV Nova
rozhlasové stanice:
ČRo1 - Radiožurnál
ČRo2 - Praha
ČRo3 - Vltava
ČRo4 - Radio Wave
ČRo - Rádio Česko
ČRo - Leonardo
ČRo - D-dur
povolení RRTV má i Frekvence 1, ta však z finančních důvodů vysílání v DVB-T přerušila
doplňkové služby:
teletext
EPG
Počasí ČT24
wikipedia
Multiplex B
Multiplex B je jedním z dočasných multiplexů DVB-T v České republice. Je zkušebně provozován společností Czech Digital Group.
momentálně vysílané televizní stanice:
TV Prima
Óčko (hudební televize)
TopTV (teleshopingová hobby televize)
24cz (parlamentní televize)
TV Noe (křesťanská televize)
momentálně vysílané rozhlasové stanice:
Proglas
Evropa 2
Classic FM
televizní stanice licencované pro „ostrý“ provoz:
TV Prima
Z1 (zpravodajská televize (vlastnicky spřízněná se slovenskou TA3))
TV Pohoda (rodinná televize)
RTA (regionální televizní síť)
Multiplex B v současné době vysílá v Praze a okolí na 46. kanále.
wikipedia
Multiplex C
Multiplex C je jedním z dočasných multiplexů DVB-T v České republice. Byl provozován Českým telecomem (dnes Telefónica O2 Czech Republic) prostřednictvím jeho dceřiné společnosti Omnicom. Nyní je jeho provoz přerušen.
televizní programy licencované pro „ostrý“ provoz:
Barrandov TV (plnoformátová televize s důrazem na domácí tvorbu)
Febio TV (plnoformátová televize s důrazem na vlastní tvorbu, autorem projektu je Fero Fenič)
Óčko (hudební televize)
4. pozice je vyhrazena pro regionální televize, licenční řízení by mělo proběhnout po sestavení Technického plánu přechodu (TPP).
Multiplex C má v současnosti přidělen 64. kanál v Praze a 25. kanál v Brně.
wikipedia
MultiScreen
Digitální interaktivní tabule pro zadní projekci. Umožňuje velkoformátovou projekci obrazu z počítače a ovládání funkcí programu dotekem přímo na ploše tabule.
NTSC
NTSC (National Television System(s) Committee) je standard kódování analogového televizního signálu, který vznikl v USA a je používán v převážné většině Amerického kontinentu, v Japonsku, Jižní Korei a na Filipínách. Toto kódování bylo vyvinuto v americké FCC (Federal Communications Commission).
Historie
Standard NTSC vznikl v roce 1940. O rok později byl vydán standard pro černobílé vysílání. Roku 1950 bylo rozhodnuto o potřebě standardu pro barevnou televizi, který vznikl o 3 roky později.
Technické údaje
Kódování NTSC je velmi podobné kodování PAL, technicky je PAL jeho následník. Stejně jako PAL používá kvadraturní modulaci signálu, barvonosná frekvence je však od signálu jasu vzdálena méně. Důsledkem může být zkreslené barevné podání.
wikipedia
Odrazivost
Činitel odrazu - popisuje schopnost povrchu odrážet světlo. Pokud by se všechen dopadající světelný tok odrazil, měla by odrazivost t hodnotu 1. V praxi má však vždy hodnotu menší než 1, protože každý reálný povrch část světla pohltí.
OLED
OLED - (zkratka anglického Organic light-emitting diode) je typ displeje využívající technologii organických elektroluminiscenčních diod. Technologie pochází z roku 1987, kdy jí vyvinula firma Eastman Kodak. Nyní se používají především v přístrojích jako mobilní telefony nebo MP3 přehrávače.
Princip
Mezi průhlednou anodou a kovovou katodou je několik vrstev organické látky. Je to vrstva vypuzující díry, přenášející díry, vyzařovací vrstva a vrstva přenášející elektrony. V momentě, když je do některého políčka přivedeno napětí, jsou vyvolány kladné a záporné náboje, které se spojují ve vyzařovací vrstvě, a tím produkují světelné záření. Struktura a použité elektrody jsou uzpůsobeny, aby docházelo k maximálnímu střetávání nábojů ve vyzařovací vrstvě. Proto má světlo dostatečnou intenzitu. Existují dva základní druhy, displeje s pasivní matricí (PMOLED - Passive Matrix Organic Light Emitting Diode) a displeje s aktivní matricí (AMOLED - Active Matrix Organic Light Emitting Diode).
Displeje s pasivní matricí - PMOLED
Displeje s pasivní matricí jsou jednodušší, používají se především tam, kde je třeba zobrazit například pouze text. Stejně jako u jednodušších grafických LCD displejů (DSTN, STN), jsou jednotlivé pixely řízeny pasivně, mřížkovou matricí navzájem překřížených vodičů. V místě křížení jsou vodiče připojeny k elektrodám (katodám, resp. anodám) OLED struktury a tím vznikají jednotlivé pixely. Pomocí mříže vodičů a multiplexních přepínačů je na anody a katody vybraných bodů přivedeno elektrické napětí, které přinutí organickou látku vyzařovat. Signály jsou zpravidla dodávány do sloupců a synchronizovány s cyklickým zapojováním řádků. Optický výstup tak vzniká postupným skládáním řádků, ke kterému dochází 60krát za vteřinu. Čím větší proud je v impulsu použit, tím jasněji pixel září. Pro plné zobrazení musí být každý řádkový vodič nabíjen po dobu 1/N snímkovacího času, kde N je počet řádků displeje. Například k dosažení jasu 100 nits (tj. 100 cd/m2) pro 100 řádkový displej, musí být pixely buzeny na úroveň jasu 10 000 nits po dobu 1/100 snímkovacího času. Právě nutnost velkých úzkých proudových impulsů snižuje účinnost displeje, a to úbytky napětí na vodičích a také při krátkodobých velkých intenzitách pracuje organický materiál v méně efektivní pracovní oblasti generování světla. Z důvodu vyšší spotřeby a horšího zobrazení jsou PMOLED vhodné především pro displeje menších úhlopříček a zobrazování převážně statických a textových informací (MP3 přehrávače, mobilní telefony, informační displeje v automobilech, atd).
Displeje s aktivní matricí - AMOLED
Displeje s aktivní matricí jsou vhodné pro graficky náročné aplikace s velkým rozlišením, tedy zobrazování videa a grafiky. Struktura je podobná jako u TFT typů LCD displejů. Spínání každého pixelu je prováděno vlastním tranzistorem (vlastně dvěma - jeden řídí nabíjení a vybíjení kondenzátoru a druhý je jako napěťový stabilizátor kvůli zajištění konstantní velikosti proudu), čímž se zamezí například blikání bodů, které mají svítit během několika po sobě jdoucích cyklů. Současně se zvyšuje průtok proudu a zkracuje doba odezvy. Mezi výhody oproti PMOLED patří vyšší zobrazovací frekvence, ostřejší vykreslení obrazu a nižší spotřeba. Nevýhodou je složitější struktura displeje a tedy i vyšší cena.
Další varianty
PHOLED (Phosphorescent OLED)
Technologie fosforeskujících OLED dosahuje 4x větší účinnosti než „normální“ OLED technologie. Využívá principu elektrické fosforescence, která převádí až 100% elektrické energie na světlo. To je v porovnání s účinností 25-30 % u „klasických“ OLED a jen cca 10 % u LCD obrazovek, velký pokrok. Při jasu 200 cd/m2 dosahuje spotřeby pouze 125 mW, tedy výrazně méně než podsvětlené LCD (240mW). Nejnovější PHOLED jsou při napětí 6,5 V dosáhnout osvětlení 18 lm/W a jas 1000 cd/m2. Tedy výrazně větší jas než nejnovější LCD s 600 cd/m2
WOLED (White OLED)
Dosahují vysoké účinnosti generování světla 30 lm/W, při zachování možnosti měnit jeho teplotu („bílá“ barva je tvořena z RGB proužku a u každého je možné měnit zvlášť intenzitu)
FOLED (Flexibilní OLED)
OLED struktura je místo na skle umístěna na pružném materiálu. To umožňuje displej lépe přizpůsobit místu umístění (přístrojová deska, hledí přilby). Použitý materiál rovněž zaručuje větší mechanickou odolnost (nárazy, pády).
TOLED (Transparentní OLED)
Tato technologie umožňuje vytvořit displej s až 80 % průchodností světla (tedy téměř průhledný) a volbu, zda bude obraz zobrazován na jedné, nebo obou stranách. Průhlednost je dosažena transparentní katodou, anodou i podložkou (skleněná nebo plastová). Tato vlastnost umožňuje zobrazovat informace v zorném poli uživatele na jinak průhledných plochách - hledí přilby, sklo automobilu, …
Přestože by se dalo říci, že OLED mají samé výhody (odolnost, pracovní teplota, subtilnost, zobrazovací úhel, citlivost, rozlišení a výrobní náklady) a není tedy vlastně důvod používat LCD, mají i některé nevýhody. Mezi nejzásadnější patří životnost, která není ani stejná pro všechny barvy. Modrá barva začne ztrácet na intenzitě již za 1 000 hodin, životnost zelené je asi 10 000 hodin a červené přibližně 30 000 hodin.
wikipedia
Opakovací frekvence
Refresh rate, vertikální frekvence (Hz) - udává, kolik obrazů může být zobrazeno na monitoru (projektoru) za vteřinu.
OSD
On Screen Display - do promítaného obrazu jsou vloženy informace a hodnoty o nastavení projektoru a jeho režimu.
PAL
PAL (phase alternation line) je jeden ze standardů kódování barevného signálu pro televizní vysílání. Dalšími standardy jsou SECAM (Francie) a NTSC (Severní a střední Amerika). Byl vynalezen Walterem Bruchem z německé firmy Telefunken v roce 1967 jako kompatibilní rozšíření do té doby užívaného kódování černobílého obrazu. PAL je v dnešní době světově nejrozšířenější kódování. Označení PAL na discích DVD definuje pouze rozlišení a snímkovou frekvenci obrazu. Samotné kódování na discích probíhá jiným způsobem (digitálně a kompresí) než by odpovídalo analogové normě PAL.
Technické údaje
Signál PAL užívá kvadraturní modulaci signálu barevné informace. Je z důvodů kompatibility vysílán na frekvenci posunuté o 4,43361875 MHz proti jasové složce. Barevná informace se přenáší pouze pomocí dvou barev a třetí barva (RGB) se dopočítává. I starší černobílé televizní přijímače přijímají jasovou i zvukovou složku signálu se signálem PAL. Barvonosná frekvence je dodána samostatně mimo frekvenci černobílého signálu.
wikipedia
Parabola
Satelitní parabolická anténa. V hovorové řeči se též nazývá „parabola“ nebo „anténa". Součást systému satelitního přijmu; do jejího ohniska se odrážejí a soustředí signály vysílané ze satelitu.
PIP
Picture in picture - obraz v obraze, můžete sledovat program Vašeho televizoru a zároveň sledovat druhý program v okně.
Pixel
Pixel (zkrácení anglických slov picture element, obrazový prvek; někdy též pel, dále zkracováno na px) je nejmenší jednotka digitální rastrové (bitmapové) grafiky. Představuje jeden svítící bod na monitoru, resp. jeden bod obrázku zadaný svou barvou, např. ve formátu RGB či CMYK. Body na obrazovce tvoří čtvercovou síť a každý pixel je možné jednoznačně identifikovat podle jeho souřadnic. U barevných obrazovek se každý pixel skládá ze tří svítících obrazců odpovídajících základním barvám - červené, modré a zelené. Vzhledem k omezenému množství pixelů a omezené frekvenci vykreslování obrazu dochází při zobrazovování na monitoru k celé řadě problémů. Dochází k mnoha nežádoucím efektům. Mezi ně patří např. aliasing, moaré, neostrosti, mozaikové zkreslení, ztráta informací při zmenšování, zvětšování nebo otáčení obrazu apod. Velikost pixelu záleží na typu monitoru. U obvyklých analogových typů lze velikost pixelu měnit změnou rozlišení. LCD obrazovky naproti tomu mají počet fyzických pixelů (tzv. nativní rozlišení) zpravidla pevně vázaný na používané rozlišení (např. 1024×768 - standard XGA) a zobrazování jiného rozlišení u takového monitoru vede k určité deformaci obrazu, neboť „počítačové pixely“ jsou přepočítávány a nerovnoměrně přerozdělovány na větší počet „fyzických pixelů“. V běžných režimech má obrazovka rozlišení od zhruba 640×480 po 1600×1200, někdy i více. U patnáctipalcového monitoru při rozlišení 1024×768 představuje velikost jednoho pixelu sotva 0,3 mm. Maximální možné rozlišení monitoru se uvádí v jednotkách „pixel na palec“ (zkratka ppi z anglického pixel per inch).
wikipedia
Plazmová obrazovka
Obraz vzniká po dopadu ultrafialového záření na luminofor obrazovky. UV záření vznikne plazmovým výbojem v komůrce s plynovou náplní.
Pozorovací úhel
Úhel, který svírá osa projekce se spojnicí středu projekční plochy a místa pozorovatele.
Projekční vzdálenost
Vzdálenost mezi objektivem projektoru a středem projekční plochy. V závislosti na projekční vzdálenosti se mění úhlopříčka projekce.
PVR
Personal Video Recorder - označuje přístroje, které jsou vybaveny pro přímé zachytávání DVB(C/S/T) signálu na digitální médium (obvykle pevný disk, viz HDD) a jeho následné přehrávání.
Nahoru
Slovníček pojmů Q-Z
RGB
Barevný model RGB neboli červená-zelená-modrá je aditivní způsob míchání barev používaný ve všech monitorech a projektorech (jde o míchání vyzařovaného světla), tudíž nepotřebuje vnější světlo (monitor zobrazuje i v naprosté tmě) na rozdíl např od CMYK modelu. Každá barva je udána mohutností tří základních barev – komponent (červené - red, zelené – green a modré – blue, odtud RGB). Základní barvy mají vlnové délky 630, 530 a 450 nm. Mohutnost se udává buď v procentech (dekadický způsob) nebo podle použité barevné hloubky jako určitý počet bitů vyhrazených pro barevnou komponentnu (pro 8 bitů na komponentu je rozsah hodnot 0 – 255), přičemž čím větší je mohutnost, tím s vyšší intenzitou se barva komponenty zobrazuje. Model RGB je možné zobrazit jako krychli, ve které každá z kolmých hran udává škálu mohutností barevných složek. Potom libovolný bod se souřadnicemi (r,g,b) v této krychli udává hodnotu výsledné barvy. Čím větší je součet mohutností, tím světlejší je výsledná barva.
wikipedia
Rozlišení
Rozlišení (angl. resolution) monitoru nebo displaye je počet pixelů (nebo maximální rozlišení obrazu), které může být zobrazeno na obrazovce. Často se udává jako počet sloupců (horizontálně, „X“), které se uvádí vždy jako první, a počet řádků (vertikálně, „Y“). Momentálně jsou nejpoužívanější rozlišení 800×600 (SVGA, Super VGA), 1024×768 (XGA/XVGA, eXtended), 1280×1024 (SXGA Super eXtended Graphics Array), a 1600×1200 (UXGA, Ultra-eXtended). Mnoho uživatelů, včetně uživatelů CADu a hráčů video her, používá rozlišení 1600×1200 (UXGA, Ultra-eXtended) nebo vyšší, pokud mají odpovídající zařízení. Pokud je rozlišení obrazu vyšší než fyzické rozlišení obrazovky, mohou některé systémy využít virtuální obrazovku. Pro digitální televizi a HDTV jsou typické vertikální rozlišení 720 nebo 1080 řádků. Rozlišení 640×480 IBM PS/2 VGA a MCGA byly standardním rozlišením od 1990 do asi 1996. 800×600 bylo standardním rozlišením zhruba do roku 2000. Od té doby je standardním rozlišením 1024×768. Mnoho webových stránek a multimediálních aplikací jsou vytvářeny pro toto rozlišení. Mnoho současných počítačových her již nepodporuje rozlišení 640×480. Microsoft Windows XP je navržena pro minimální rozlišení 800×600 (přesto je možné vybrat rozlišení 640×480 v nabídce Pokročilé nastavení, a aplikace můžou přepnout do jakéhokoliv jiného rozlišení). GNU/Linux, FreeBSD, a mnoho Unixových variant používají X Window a mohou být spuštěny v požadovaném rozlišení tak, jak to podporuje monitor/display a video karta. Apple operační systémy Mac OS a Mac OS X mohou používat mnoho rozlišení, ačkoli 800×600 je rozumné minimum.
wikipedia
RS-232
Standard RS-232, resp. jeho poslední varianta RS-232C z roku 1969, (také sériový port nebo sériová linka) se používá jako komunikační rozhraní osobních počítačů a další elektroniky. RS-232 umožňuje propojení a vzájemnou sériovou komunikaci dvou zařízení, tzn. že jednotlivé bity přenášených dat jsou vysílány postupně za sebou (v sérii) po jediném vodiči podobně jako u síťové technologie Ethernet nebo rozhranní USB. V současné době (2006) se v oblasti osobních počítačů od používání sériového rozhranní RS-232 již téměř definitivně ustoupilo a to bylo nahrazeno výkonnějším Univerzálním Sériovým Rozhranním (USB). Nicméně v průmyslu je tento standard, především jeho modifikace - standardy RS-422 a RS-485, velice rozšířen a pro své specifické rysy tomu tak bude i nadále. Na rozdíl od komplexnějšího USB, standard RS-232 pouze definuje, jak přenést určitou sekvenci bitů a nezabývá se už vyššími vrstvami komunikace. V referenčním modelu ISO/OSI tak představuje pouze fyzickou vrstvu.
Základní technický popis
Standard definuje asynchronní sériovou komunikaci pro přenos dat. Pořadí přenosu datových bitů je od nejméně významného bitu (LSB) po bit nejvýznamnější (MSB). Počet datových bitů je volitelný, obvykle se používá 8 bitů, lze se také setkat se 7 nebo 9 bity. Logický stav „0“/„1“ přenášených dat je reprezentován pomocí dvou možných úrovní napětí, které jsou bipolární a dle zařízení mohou nabývat hodnot ±5 V, ±10 V, ±12 V nebo ±15 V. Nejčastěji se používá varianta při které logické hodnotě 1 odpovídá napětí -12 V a logické hodnotě 0 pak +12 V. Základní tři vodiče rozhranní (příjem RxD, vysílání TxD a společná zem GND) jsou doplněny ještě dalšími sloužícími k řízení přenosu (vstupy DCD, DSR, CTS, RI, výstupy DTR, RTS). Ty mohou a nemusí být používány (zapojeny), nebo mohou být použity pro napájení elektronických obvodů v zařízení, jako je například počítačová myš. Výstupní elektronika je vybavena ochranou proti zkratu, kdy po překročení proudu 20 mA proud již dále neroste.
Asynchronní komunikace
I když komunikující zařízení znají rychlost, jakou se data přenášejí, musí přijímač začít přijímat ve správný okamžik, tedy musí proběhnout synchronizace. V případě synchronní komunikace souběžně s datovým vodičem existuje i synchronizační vodič, na kterém vysílač oznamuje přijímači „teď jsem poslal data“, viz LPT a signál STROBE. Naopak u asynchronní komunikace se synchronizační vodič nepoužívá, pouze vysílač pošle nějaká definovaná data po datovém vodiči, po jejichž přijetí se přijímač zasynchronizuje. V případě RS232 každé sekvenci datových bitů předchází jeden start bit, kterým se logická hodnota na lince přepne (původně v klidovém stavu) do opačného stavu. Po datových bitech následuje paritní bit a za ním jeden nebo více stop bitů, během kterých je linka opět v klidovém stavu. Je tak možné pro komunikaci použít méně vodičů na úkor určitého snížení rychlosti způsobeného synchronizací. K podobné synchronizaci dochází i u Ethernetu, kde na začátku každého rámce vyšle vysílač několik bajtů, ve kterých se střídají bity 0 a 1.
wikipedia
SCART
SCART (zkratka z francouzského Syndicat des Constructeurs d'Appareils Radiorécepteurs et Téléviseurs) je 21 pólový konektor pro připojení audio/video zařízení (videa a televize), používaný zejména v Evropě. Největší obliby dosahoval v 90. letech 20. století, s přechodem na technologii HDTV se od něj upouští. SCART kabel je stíněn (pól 21) a umožňuje přenášet více druhů signálu RGB, S-Video a komponentní video.
Zapojení zdířek
1. Audio výstup pravý kanál
2. Audio vstup pravý kanál
3. Audio výstup levý kanál
4. Audio zem
6. Audio vstup levý kanál
5. RGB (modrá složka) zem
7. RGB (modrá složka) vstup/výstup
9. RGB (zelená složka) zem
11. RGB (zelená složka) vstup/výstup
13. RGB (červená složka) zem
15. RGB (červená složka) vstup/výstup
Minimální propojení
Řada výrobců dodává SCART kabely pouze v tzv. minimálním propojení, kdy je přenášen pouze S-video a audio signál
1 >> 2, 2 >> 1 (přenos audio pravý kanál)
3 >> 6, 6 >> 3 (přenos audio levý kanál)
4 >> 4 (audio zem)
8 >> 8 (spínací napětí 12V - způsobí přepnutí cílového zařízení pro příjem video signálu)
17 >> 17 (přenos video zem)
19 >> 20, 20 >> 19 (přenos video)
21 >> 21 (stínění)
wikipedia
SDTV
Standard Definition TV - Televize se standardním rozlišením, která má podle evropské normy PAL 576 řádků a podle amerického standardu NTSC jen 480 řádků. Většina televizorů v dnešních domácnostech je zatím jen SDTV, které mají nižší rozlišením než HDTV (High Definition TV). Současné analogové i digitální vysílání televize v České republice probíhá ve standardním rozlišení, lepší obraz HDTV nabízejí jen některé placené satelitní programy.
STB
Set top box - Samostatné zařízení (přijímač) umožňující příjem digitálního videosignálu a jeho dekódování a následné zobrazení na analogovém televizoru
SECAM
Norma pro kódování televizního signálu (Francie, Rusko), viz kompozitni signál.
Shift
Možnost mechanického nebo elektronického posunu obrazu ve vertikálním nebo horizontálním směru. Tato funkce umožňuje přesné nastavení obrazu do projekční plochy bez trapézového zkreslení, aniž by projektor byl umístěn proti středu plátna.
Světelný tok
F (jednotka lumen, lm) - někdy označovaný jako světelný výkon - je intenzita osvětlení násobená velikostí plochy. U projektorů se uvádí jednotka ANSI lm, která je určena tak, že obraz je rozdělen na devět stejných obdélníků a světelný tok v ANSI lm je průměr hodnot intenzity osvětlení (lx) naměřených ve středech jednotlivých obdélníků a vynásobený celkovou osvětlenou plochou.
S-Video
S-Video (Separate Video - oddělené zobrazení, též Y/C, misinterpretováno za S-VHS) je norma analogového komponentního videosignálu pro přenos obrazu v rozlišení SD, nejčastěji režimech s prokládanými řádky (576 pro PAL a 480 pro NTSC). Používá 75ohmové konektory miniDIN se čtyřmi (méně častěji sedmi) vývody, které slouží pro přenos chrominance a luminance a jejich zemnění. Vyskytuje se na většině běžných analogových a některých digitálních videozařízení (televize, videokamery), ale je postupně vytlačován digitálními normami/signály jako Digital Video (DV).
wikipedia
Teplota chromatičnosti
Color Temperature - Tc (jednotka kelvin, K) - vyjadřuje barevné vlastnosti světla vyzařované teplotními zdroji a udává odstín barvy světla. (žárovka 3000 K - větší podíl červené, zářivka - 6000 K - odpovídá dennímu světlu, metal halidová výbojka = 9400 K - větší podíl modré).
Timeshift
Jeden z možných způsobů záznamu u rekordéru. Díky němu můžete živé televizní vysílání zastavit a ve sledování pokračovat, kdy budete chtít. Samosebou nezastavíte samotné vysílání, ale stiskem tlačítka dáte rekordéru povel, ten zahájí záznam vysílaného pořadu a pak na váš pokyn opět spustí jeho reprodukci od místa, kdy jste sledovat přestali, zatímco jeho další část ještě nahrává. Modelová situace – sledujete detektivku a zrovna v nejlepším zazvoní telefon … vy stisknete tlačítko „timeshift“, obraz zastavíte a po dokončení hovoru se vrátíte a pokračujete ve sledování tam, kde jste přestali.
Transpondér
Technická jednotka na satelitu, která přijímá program vysílaný z pozemní stanice, zesiluje ho, mění jeho polarizaci a na jiné frekvenci ho zase posílá zpět na Zem.
Transport Stream
Proud bitů vytvořený před přenosem kombinací obrazových, zvukových i datových toků. Skládá se z datových paketů pevné délky 188 bytů.
Uniformita
Rovnoměrnost, homogenita - r (jednotka %) - popisuje plošné rozložení dopadajícího světelného toku. Stanovuje se jako podíl maximální a průměrné hodnoty intenzity osvětlení na uvažované ploše (100Emax/Eprům). Dle ANSI se stanoví takto: Obraz je rozdělen na 9 obdélníku a Emax je hodnota intenzity osvětlení středního obdélníku, Eprům je průměr hodnot okrajových obdélníků.
USB
USB (Universal Serial Bus) je univerzální sériová sběrnice. Moderní způsob připojení periférií k počítači. Nahrazuje dříve používané způsoby připojení (sériový a paralelní port, PS/2, GamePort apod.) pro běžné druhy periférií - tiskárny, myši, klávesnice, joysticky, fotoaparáty, modemy atd., ale i pro přenos dat z videokamer, čteček paměťových karet, MP3 přehrávačů, externích disků a externích vypalovacích mechanik.
Plug and Play
Výhodou je možnost připojování Plug & Play bez nutnosti restartování počítače nebo instalování ovladačů. Zařízení lze připojit za chodu k počítači a během několika sekund je přístupné. Další zařízení lze připojit také do výstupního portu již připojeného zařízení, nebo pomocí rozbočovače (USB Hub). Existují dvě hlavní verze, USB 1.1 (max. přenosová rychlost 12 Mbit/s) a USB 2.0 (480 Mbit/s, pokud je zařízení high-speed). USB 2.0 je zpětně kompatibilní s USB 1.1. Dnešní počítače obvykle disponují alespoň dvěma konektory USB. Pro funkci USB je třeba jeho podpora na straně operačního systému. Maximální délka kabelu mezi dvěma zařízeními je 5 metrů. USB dovoluje připojit až 127 zařízení pomocí jednoho typu konektoru.
Napájení
Připojeným zařízením USB zároveň poskytuje i stejnosměrné napájecí napětí 5 V. Připojené zařízení tak může po sběrnici odebírat proud až 100 mA, v případě potřeby může zařízení požádat o větší proud, maximálně však o 500 mA. U osobních počítačů občas bývají napájecí vodiče sběrnice vyvedeny přímo ze zdroje počítače a USB zařízení připojené k počítači tak může odebírat i mnohem vyšší proud. Tohoto triku zneužívají například některé externí USB pevné disky, jejichž odběr je vyšší než požadovaných 500 mA a které po připojení k jinému počítači nemusí fungovat.
Historie
USB vzniklo za spolupráce firem Compaq, Hewlett-Packard, Intel, Lucent, NEC, Microsoft a Philips. Nahrazuje pomalé sériové a paralelní porty a přináší větší přenosovou rychlost a kompatibilitu. Ačkoli USB existovalo, bez většího zájmu výrobců a uživatelů, řadu let, skutečného rozšíření se dočkalo až v roce 1998 díky revolučnímu počítači Apple iMac. Tento barevný poloprůhledný počítač byl jako první na světě vybaven pouze(!) porty USB a podnítil výrobce k většímu zájmu o výrobu USB periférií a příslušenství. Počítačů iMac se prodalo několik miliónů kusů a mimo rozšíření USB znamenal také návrat firmy Apple na stoly běžných spotřebitelů.
Budoucnost
V průběhu roku 2006 by měla na trh dorazit technologie Wireless USB. Má velmi dobré vyhlídky do budoucna - výrobci by rádi navázali na úspěch USB, které je dnes standardem prakticky v každém osobním počítači. Zatím předpokládané rychlosti jsou od 110 Mbit/s na vzdálenost 10 metrů až po 480 Mbit/s na vzdálenost 3 metrů. Připojit půjde až 127 zařízení sdílející tuto sběrnici - nový standard by také měl přinést zjednodušenou správu a sdílení zařízení mezi více PC.
Alternativa
Alternativou USB je použití standardu IEEE 1394 neboli FireWire. V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire - původní označovaná dnes jako FireWire 400 neboli-li IEEE 1394a a rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 nebol-li IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen. Ačkoli nominální rychlost FireWire 400 (400Mbit/s) se zdá být nižší než u USB 2.0 (480Mbit/s), v reálu FireWire dosahuje vyšších rychlostí přenosu dat než USB 2.0, zejména díky „režii“ přenosového protokolu. Dnes se FireWire používá tam kde rychlost USB 2.0 nedostačuje - zejména na připojení digitalních videokamer, externích disků, v ojedinělých případech i na síťové spojení počítačů peer-to-peer (několikrát vyšší rychlost než 100Mbit ethernet)
wikipedia
VGA
Video Graphics Array (VGA) je počítačový standard pro počítačovou zobrazovací techniku, vydaný roku 1987 společností IBM. VGA patří do rodiny starších IBM video standardů. Jedná se o nástupce starších grafických adaptérů EGA a CGA. MCGA, vyvinutý také společností IBM, je primitivnější verze VGA. SVGA je rozšíření standardu VGA, vydaný Video Electronics Standards Association (VESA).
Technické detaily
Specifikace VGA:
256 kB Video RAM
16 nebo 256 barev
262144 hodnot barev v paletě (6 bitů pro každou ze složek červené, zelené a modré, viz RGB)
vybratelná hodnota hlavního časovače - 25 MHz nebo 28 MHz
maximálně 720 horizontálních pixelů
maximálně 480 řádků
obnovovací frekvence až 70 Hz
rovinný režim: až 16 barev (4 bitové roviny)
mód packed-pixel: 256 barev (Mód 13h)
podpora jemného hardwarového skrolování
podpora 'Raster Ops' (rastrové operace - OR, AND, INV, …)
barrel shifter
podpora dvoudílné obrazovky
přepínání stránek (obrazovek)
jemné fonty (v rastru 8x16 pixelů)
modifikovatelné fonty (v jednom okamžiku zobrazitelných až 512 různých znaků)
Příklad režimů:
640×480 - 16 barev
640×350 - 16 barev
320×200 - 16 barev
320×200 - 256 barev (Mód 13h)
Textové režimy
Nejpoužívanější textové režimy ve standardu VGA jsou 80×25 a 40×25. V tomto případě se ovšem nejedná o počet pixelů na obrazovce, ale o znaková políčka. Každé políčko zobrazuje jeden ASCII znak a ke každému znaku je přiřazen jeden byte atributu. V atributu znaku je možné nastavit jednu z 16 barev textu a 8 barev pozadí pro každé konkrétní znakové políčko. Nastavením atributu blink může znak v políčku blikat nebo je možné tento bit atributu použít pro přepínání mezi dvěma bankami fontů tj. 2x256 znaků.
wikipedia
Zoom
funkce využívající objektivu s proměnnou ohniskovou vzdáleností, která umožňuje v určitém rozsahu plynule měnit velikost obrazu při zachování počtu zobrazených bodů (na rozdíl od digitálního zoomu).
%7Cutmcsr%3D(direct)%7Cutmcmd%3D(none)%3B%2B__utmv%3D41531464.noscript){kind=small}